HLAHOL

     Zpěvácký spolek Hlahol v Praze je pražský smíšený pěvecký sbor. Byl založen v roce 1861 jako mužský pěvecký sbor, ženský sbor vznikl v roce 1879. Sídlí ve vlastní budově na Masarykově nábřeží.

     Zakladatelem byl pražský sládek, zpěvák a sbormistr Jan Ludvík Lukes. V roce 1861 ustavil veřejný spolek – mužský sbor o 120 členech. V roce 1862 vytvořil Josef Mánes pro Hlahol spolkový prapor s heslem „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“. Vedle koncertní činnosti Hlahol v 19. století také vypisoval ceny na skladby, aby inspiroval české autory k původní tvorbě. Podporoval také vzájemné vztahy s pěveckými spolky, které vznikaly v Čechách a na Moravě podle jeho vzoru. Udržoval čilé kontakty i se sbory v jiných zemích a často koncertoval v zahraničí. Sbor často účinkoval při slavnostních příležitostech, např. odhalování pomníků, kladení základního kamene Národního divadla, pohřby význačných osobností atd.

Původně mužský sbor poprvé zpíval ve smíšené sestavě 9. března 1873. Stálý ženský sbor, tzv. dámský odbor, byl zřízen za působení sbormistra Karla Knittla na podzim r. 1879.  V roce 1905 se sbor nastěhoval do vlastní budovy na vltavském nábřeží v Praze. V 1936 bylo těleso rozšířeno o dětský sbor.

     Pražský Hlahol sídlí v památkově chráněné secesní budově na Masarykově nábřeží č. p. 248. Průčelí nad pravými domovními dveřmi zdobí mozaika ptáka Fénixe. Mezi oběma vchody jsou umístěny pamětní desky připomínající tři sbormistry Hlaholu: Bedřicha Smetanu, Karla Bendla a Karla Knittla. V úrovni prvního poschodí je zlatý nápis HLAHOL. Secesní štuková výzdoba fasády je dílem sochaře Josefa Pekárka. Průčelí je nahoře zakončeno štítem s obrazem alegorie Hudby na keramice od Karla Klusáčka. Na secesním průčelí zadního traktu do Vojtěšské ulice je neorenesanční štít a sgrafito s hudebními motivy od Karla Kuláčka. V úrovni prvního poschodí zdobí fasádu nápis HLAHOL doplněný spolkovým heslem. Ve dvoře mezi oběma domy byl vybudován Velký sál se sedlovou prosklenou střechou. Nachází se v něm luneta Píseň od Alfonse Muchy z roku 1921, instalovaná v roce 1934. Nad dřevěným obložením stěn jsou umístěny busty význačných sbormistrů a činovníků Hlaholu. V Malém sále, který se využívá ke zkouškám, jsou vystaveny fotografie sboru. V prvním patře se nachází spolkové muzeum, kde jsou vystaveny pamětní předměty a ocenění, např. originál spolkového praporu od Josefa Mánesa i jeho skici či kladívko a lopatka použité při pokládání základního kamene.

     V roce 1902 se spolek rozhodl zakoupit pozemek pro výstavbu vlastního domu. Díky darům členů a příznivců byla v roce 1903 zakoupena parcela mezi nábřežím a Vojtěšskou ulicí. Práce byly zahájeny v témže roce pod vedením stavitele Čeňka Gregora. Architekt František Schlaffer, člen sboru, i projektant Josef Fanta pracovali bez nároku na mzdu. Budova byla otevřena 18. září 1905, kdy proběhla první zkouška sboru. V roce 1944 byly Hlaholu zabaveny sál, šatna s příslušenstvím, galerie, kancelář a zasedací síň a přiděleny organizaci Todt-Einsatzgruppe VII, Oberbauleitung v Praze IV. Hlahol se dočasně usídlil v domě ve Štěpánské ulici. V lednu roku 1945 začal znovu zkoušet ve vlastní budově, avšak opět v dubnu zabral referát branné moci magistrátu hl. m. Prahy sál a šatnu pro sklad mouky.